www.AukceSance.cz

Přáli bychom si, aby měl akademický sochař Daniel Ignác Trubač okolo sebe více popularity. Musíme však přijmout slova jednoho galeristy, která zároveň znamenají zřetelnou chválu: „Není divu, že je dnes nepochopen, protože jeho tvorba je nadčasová…“ Nicméně Danielovo dílo je rozsáhlé, významné a v křesťanských kruzích klíčové. Básníka jsme v aukci ještě neměli. Jan Skácel – báseň Naděje s bukovými křídly citlivě proudí jeho tělem, jako by ji zpíval a tančil s Jiřím Pavlicou a Hradišťanem. Jde o bronzovou sochu odlévanou do ztraceného vosku, to znamená jediný originální kus a pro naši aukci velkou čest. Práce Daniela Ignáce Trubače jsou nedílnou součástí početných sakrálních prostor, provedl výzdobu mnoha zvonů včetně reliéfů na 3 zvony ve Svatovítské katedrále v Praze, je tvůrcem náhrobků, drobných plastik, pamětních desek a mincí, křížů, insignií a výčet není ani zdaleka kompletní. Například z jeho dílny vyšla dva a půl metru vysoká bronzová socha Koruny svaté Anežky, kterou osobně předal na Svatopetrském náměstí papeži Františkovi. Na přání papeže je socha umístěna v kapli sv. patronů Evropy v bazilice sv. Petra ve Vatikánu vedle děl Michelangela Buonarrotiho a Leonarda da Vinciho. Je odlita z bronzu a ze stříbra, zdobí ji skleněné krystaly v národních barvách a její kovové stuhy nesou Seifertovy verše.

SV. CECÍLIE

Leštěný bronz, 2018


Svatá Cecílie je patronkou hudby, hudebníků, pěvců, básníků, výrobců hudebních nástrojů, patronkou všech, kteří něčemu velkému zpívají ve svém srdci. Její svátek se slaví 22. listopadu. Bývá zpodobňována s věncem z lilií či růží, mečem, sekerou, knihou, palmou, varhanami či loutnou. Zde připomíná Venuši zrozenou uprostřed bublající vody. Lázeň s horkou vodou měla naopak podle legendy Cecilii připravit o život; to se však nepodařilo. Půvabná postava Cecilie je ztělesněním krásy její duše. Je vytvořena z not, pokryta radostnými tóny z Figarovy svatby geniálního hudebního skladatele W. A. Mozarta.

Cecílie žila pravděpodobně ve třetím století v Římě. Z rozhodnutí rodičů se provdala za Valeriána, který byl pohan. Po svatbě oznámila manželovi, že jejím vyvoleným je Ježíš Kristus a ten jí dal za strážce anděla, aby střežil její tělo. Valerián tomu nechtěl věřit, protože žádného anděla neviděl. Cecilie mu vysvětlila, že i on anděla uvidí, když uvěří v Boha, Ježíše Krista a dá se pokřtít. Valerián to udělal. Spatřil pak vedle Cecílie zářícího anděla se dvěma kyticemi růží a lilií. Anděl pravil: „Přináším tyto květy z ráje nebeského. Květy nepozbudou krásy ani vůně, budete-li je chovati s čistým srdcem a neposkvrněným tělem.“ Valerián přijal víru, pro kterou nakonec položil život on i jeho bratr. Mučednickou smrtí zemřela také Cecílie. Legenda vypráví o tom, že v den své svatby slyšela Cecílie zpívat anděly, a zatímco zněly hudební nástroje, ona sama ve svém srdci zpívala Bohu. („CANTATIBUS ORGANIS CECILIA VIRGO IN CORDE SUO SOLI DEO CANTABAT DICENS…“)

Když byla postavena bazilika sv. Cecilie v římské čtvrti Trastevere, v místě jejího domu, dal do ní papež Paschal I. v roce 821 přenést z katakomb její ostatky. Sarkofág sv. Cecilie zde pak byl objeven během restaurátorských prací v roce 1599. Když otevřeli truhlu z cypřišového dřeva, uviděli neporušené tělo mučednice. Nespočívalo naznak, jak bývá obvyklé, ale na pravém boku. Pokrýval je hedvábný závoj, šaty Cecílie byly protkány zlatými nitkami. Vypadala, jako by spala. Sochař Stefano Maderno mučednici nakreslil a později podle své kresby vytvořil mramorovou sochu neobyčejné krásy.